Jako bys spal

„Ah..Ah…Aki-hiro!“ Vzdychal jsi mé jméno do ouška a nádherně ses červenal. Byl jsi tak nádherný a já tě tolik miloval. Lehce jsem přirážel do tvého úzkého otvoru a užíval si naši blízkost. Když jsem se blížil k vrcholu, dopomohl jsem k němu i tobě. Společně jsme se položili na postel a těžce oddechovali. Rukou jsem zajel do tvých dlouhých černých vlasů. Byly tak jemné a já je miloval, tak jako tebe celičkého. Usmál jsem se a díval se na tvoji uvolněnou a zardělou tvář, než sem se i já ponořil do krajiny snů, kde se mi opět zdálo o tobě.

--

Probudil jsem se s nepříjemným pocitem v hrudi. Zjistil jsem, že vedle mě neležíš, tak jsem rychle vstal a hledal tě. Byl jsi v koupelně, seděl u záchodu a zvracel. Přišel jsem blíž, ale zarazila mě barva. Zvracel jsi krev.

„Kazuhiro!“ se starostí v hlase jsem vykřikl tvé jméno a začal tě hladit po zádech, a tím se snažil zmírnit tvůj třas.

Zdálo se to jako minuty, než jsi přestal, já se o tebe tak bál, jsi přeci můj mladší bráška. Vysíleného jsem tě vzal do náručí a odnesl do náručí, pomohl ti obléci se, pak sebe a vyšel jsem s tebou do chladného zimního rána. Spěchal jsem k nedaleké nemocnici. Tak jsem se o tebe bál. Vše jsem doktorům pověděl, oni si jej ode mě převzali a mně řekli, ať počkám. A mě nezbylo nic jiného.

Trvalo to dvě nesnesitelné hodiny, než se doktor vrátil. Na tváři smutný úsměv a já věděl, že něco je špatně.

„Váš bratr, má na mozku nádor, který nedokážeme vyoperovat.“

A mně se pod tou zprávou zastavilo srdce, nechápavě jsem se koukal na toho muže v bílém plášti a nedokázal věřit…

--

„Akihiro,“ promluvil jsi slabě, už jsi s tím nádorem nedokázal bojovat, já tě tak nechtěl vidět, tak zlomeného a raněného, ale nedokázala jsem odejít. Miloval jsem tě svého brášku, myslel jsem, že spolu budeme navždy a ty mě chceš opustit.

Podíval jsem se na tebe a lehce se usmál.

„Bude to v pořádku Kazuhiro, miluji tě, všechno bude v pořádku.“  Opatrně, abych tvé křehké tělo nepochroumal ještě víc, jsem tě objal.

„Miluji tě…“

Tohle byla tvá poslední slova, než začali přístroje pípat a oznamovat tak tvoji smrt. Mně se z očí spustily slzy, tvůj obličej vypadal, jako bys jen spal, stále tak krásný.

Taky tě miluji, brášo…