V zajetí smlouvy V.

Konečně se mi podařilo dopsat novou kapitolu, nechce se věřit, že jsem se dopsala až k číslu pět :) Takže doufám, že se vám to bude líbit, objevila se zde jedna nová postava a jaká je, to už posuďte vy sami , za komentáře budu velice vděčná, ostatně, jako vždy ^^

Za chyby se předem omlouvám :)

Několik následujících týdnů proběhlo ve stejném duchu, v noci se milovali a Lavrenc se stále snažil si nalhávat, že k němu nic necítí, dařilo se mu to, neustále myslel na svoji milovanou a věřil, že její duši dokáže zachránit. Ráno se pak vždy probudil dřív než Seph, aby mu mohl připravit snídaní a oni se pak mohli společně najíst. Pak pracoval na jeho šatech, konečně dostávaly konečnou podobu, bílá košile s vyšitými ornamenty a černé kožené kalhoty byly již hotovy. Nyní už zbývala jen rudá vesta vyšívaná zlatem a dlouhý červený plášť.

Pírko

Tato povídka je věnovaná mojí Rin-chan, která mě dokopala k tomu, abych to dopsala, tak doufám, zlato, že se ti to bude líbit, myslím, že někdy hodím pokráčko :)

V této povídce jsou jen náznaky shonen-ai :) tak si ji užijte a za komentáře budu vděčná :)

Jeho život nebyl nic růžového, byl gay. Ne že by tohle samo o sobě nějak vadilo, bylo mu jedno, že je na stejné pohlaví, v dnešní době je to přeci normální. Horší bylo, co se stalo asi tak před devíti lety.

Udělal to vlastně jen kvůli rodině, kvůli tomu, aby nijak nepošpinil jejich jméno. Vzal si nedobrovolně ženu, kterou mu určili, zplodil s ní dvě děti. Bylo mu to tak odporné, cítil se tak špinavý, že musel zapřít sám sebe, ale jeho rodina by jej stejně nepřijala, kdyby jim řekl čím je.

Anime titulky CZ

Kuroko no Basket

Kuroko no basket

Kuroko no Basket
Info - Kuroko je člen z legendárního středoškolského basketballového týmu, známého jako "Generace zázraků" a i když se zdá, že o něm nikdo neví, hlavních pět hráčů uznává, že je dobrý hráč.

V zajetí smlouvy IV.

Pracoval tak usilovně na šatech pro Sepha, až zapomněl na čas a všechno okolo sebe, nevnímal nic jen hedvábnou, bílou látku, která mu proklouzávala v prstech, stříbrní nit, která vyšívala prapodivné vzory, které mu napadaly.

Tohle byla věc, která jej z celého srdce bavila, bylo jedno, jaké šaty šil, jestli pro prosté lidi nebo pro bohaté. Ani si nevšiml, že do místnosti vstoupil někdo další, již dlouhou chvíli jej pozoroval a na tváři mu hrál jemný úsměv.

„Nechci tě rušit od práce, ale Valerie dodělala večeři.“ Zašeptal mu Seph do ouška, při tom zvuku mladík nadskočil a jehlou, kterou chtěl znovu vnořit do látky, se píchl do prstu.

V zajetí smlouvy III.

Nevšímal si nechápavých a ustrašených pohledů svých podřízených, nohy ho automaticky nesly do zahrady, musel se uklidnit, musel to všechno rozdýchat. Když se dostal ven z hradu, na cestu mu svítil měsíc v úplňku, on sám miloval úplněk, ale teď nedokázal se na nic soustředit, nechápal ten pocit v sobě, byl něco mezi rozhořčením, zklamání a možná odporem k sebe sama.

Posadil se mezi rozkvetlé chryzantémy, chtělo se mu řvát. On je přeci vládce pekel, měl by být násilnický a krutý, tak proč to nedokáže, proč nedokáže ublížit člověku bez viny? Jeho otci by to bylo nejspíš jedno, on byl nelítostný a krutý, a když zemřel a přenechal mu vládu, všechno se tu změnilo, poddaní se přestali bát, ale stále mu dávali najevo svoji úctu, nikdy neslyšel zatím nikoho, že by si stěžoval, byl za to rád, ale teď, možná by to bylo jednodušší, metat všude kolem sebe blesky a zabíjet jak se mu zlíbí.

V zajetí smlouvy II.

Probudil se časně ráno a doufal, že to vše byl jenom pouhý sen, že se mu to zdálo, že nikdy tu smlouvu nepodepsal a Jozefka nikdy nezaprodala svoji duši ďáblu.

Bohužel, jeho prosby nebyly vyslyšeny, když otevřel oči, ležel v těch černých poduškách v posteli s nebesy a rudými závěsy, okolo pasu měl jako dva hady omotané pevné ruce Sepha, v tu chvíli si vzpomněl na vše, co se tu odehrálo. Chtělo se mu brečet, utíkat tak daleko, jak jen bude moci. Pokusil se mu vymanit z náručí, ale držel pevně.

„Prosím,“ zašeptal tiše „musím Vám nachystat snídani.“ Lehce s ním zatřásl.

Zpod víček se na něj zahledělo červené oko, vypadalo to, jakoby chvíli váhal, ale pak své sevření povolil a nechal ho jít. Lavrenc se vymotal z pokrývek a až tehdy si uvědomil, že je nahý. Krvavě zrudl a začal se rozhlížet po místnosti, ale nikde své věci neviděl.

V zajetí smlouvy I.

Miloval ji tak moc, že by se vydal i do horoucích pekel a proto nyní stál na malém paloučku, ze všech stran obklopeném stromy a do větru křičel, aby jej zaslechlo samotné peklo, on to musel dokázat, získat duši své milované Jozefky zpět.

Ptáte se, co se stalo tak strašného, že ta osmnáctiletá dívenka upsala duši ďáblu? Je to jednoduché, každého člověka někdy může posednout touha po penězích, které on samotný nemá, stejně tak to bylo s Jozefkou. Chtěla mít aspoň jednou za život krásné šaty, zdobené brokátem a drahými kameny. Mohl jí je ušít, to ano, ale ona mu nic neřekla, až, když jednou přišel k nim domů a v těch šatech ji uviděl, byla opravdu nádherná, ale on věděl, že ty šaty nejsou od něj, a když se jí pak zeptal, rozplakala se mu na ramenou s tím, že upsala svoji duši ďáblovi. Nyní jí už zbývá jen rok života, to přeci nemohl dopustit.

Anime novinky Duben 2012

Hyouka - Vychází 23. dubna 2012
Oficiální stránka - www.kotenbu.com

Anime Novinky

Anime Novinky Duben 2012

Nespravedlnost

Svět, už jen to slovo mě opravdu děsí, svět je nevypočitatelný, naše osudy, který si každý můžeme řídit podle svého. Nevím, připadám si tu, jako někdo, kdo by tu vůbec být neměl, někdy si říkám, proč tu vlastně jsem. Všichni hledí jen na sebe, hledí na to jací jsou chudáci. Nechápu je, proč to dělají, proč se nepodívají na ostatní, proč jim nepomohou v jejich trápení, proč nikdo mně v mém trápení nepomůže, je to tak složité. Nikdo mě nevidí jako normálního člověka, všichni mě mají za zrůdu, která bez mrknutí oka může zabít všechny a ani se přitom nezapotí. Jsou tak malicherní, já takový nebyl ani takový být nechci. Mám rád všechny lidi, kteří na této planetě kdy žili, ať jsou jacíkoliv, protože kdyby tu nebyli, já bych tu taky nebyl, to nikdo z nás, chovám k nim úctu, ale oni vypadají, jako by na to už zapomněli.

Ďábel V.

Bylo to již dlouho, co jsem si to lidské dítě dovedl do hlubin pekel, opravdu se tu neměl špatně, dokonce jsem i na jeho líčkách uviděl ruměnec nebo se sem tam usmál. Byl tak nádherný a já ho nyní měl jen a jen pro sebe.

Najednou se mé dny v pekle vyplnily radostí, měl jsem větší potěšení z křiku smrtelníků, kteří se utápěli ve svých hříších, konečně po tak dlouhé době.

Dokonce i Yoshua byl šťastný. Do pokojů jsem mu dal piáno a k mému údivu ta písnička, kterou nikdy nedohrál, která byla neukončená, skončila.

Ďábel IV.

Byl jsem naprosto otřesen, najednou mi všechno dávalo smysl. Seděl jsem ve svých pokojích na posteli a kousal si nehet. Musím přijít na nějaký způsob, jak ho zachránit, ale andělé pomsty ho mají ve své moci, byl div, že nezaregistrovali, že se do jeho pokoje dostal.

Nejspíš si mysleli, že o něm nevím.

Ušklíbl jsem se, jsou příliš namyšlení a nevěří ve schopnosti Ďábla, navíc to co mu provádějí, každý den, tak jak by se měl jakýkoliv anděl chovat.

Opět jsem se přemístil k chlapci do pokoje, ale tentokrát jsem se nepozastavil nad jeho spící postavou, chtěl jsem se ujistit, jestli jsem se ve své dedukci nezmýlil.

Ďábel III.

Jakmile jsem tu hudbu zaslechl na druhý den, mým nitrem se rozprostřel blahodárný klid. Pak ale, když jsem čekal konec, nepřišel, melodie pokračovala dál. Stále sice ta skladba nebyla dokončená, ale aspoň kousek byl dopsán. Měl jsem takový krásný pocit u srdce. Něco mě táhlo opět na lidský svět. Dlouho jsem se toho nutkavého pocitu snažil zbavit, ale nešlo to, prostě jsem se musel vrátit zpět.

Ďábel II.

Vrátil jsem se zpět do hlubin pekel a počal přemýšlet. Nad tím chlapce, on byl tak... Nádherný, až bylo pochyb, že by to mohl být jen člověk, jenže byl, necítil jsem z něj ani démona, ani anděla.

Tak teď sedím na svém trůnu a čekám, kdy opět uslyším jeho nádhernou hru, doufajíc, že ji konečně dokončí.

Nestalo se tak ani za den, týden a ani za měsíc.

Opět jsem se k němu vydal, a když opět přestal hrát, musel jsem se zeptat.

Ďábel I.

Seděl jsem ve svém křesle jako vždy. S povolenou vázankou a rozepnutými knoflíčky. Rudýma očima jsem shlížel na své poddané. Nikdy tomu nebylo jinak, až před pár dny se něco změnilo.

Uslyšel jsem ladné zvuky klavíru a do toho se vmíchával nádherný mužský hlas. Tak jemný, bez jakéhokoliv špatného tónu. Zavřel jsem oči a vychutnával si tu píseň, když vše náhle ustalo.

Démon

"Smích..." Všude byl slyšet ten chladný až hysterický smích. Všem to rvalo uši, ale nedokázali s tím nic udělat. Zámek byl temným a ponurým místem, kde nikomu nebylo dovoleno ceknout, jen král, královna a její dva synové věděli co se děje. Kdo že se to směje a proč.

Démon...Zrůda, kterou uvrhly do sklepení hradu, aby již nemohla škodit. Nikdo z nich tak nechápal, proč se směje, možná proto, že sama ví, že nikdy tu místnost neopustí. Že řetězy, kterými je spoutána nedokáže přetrhnout. Ani démon sám, ani žádný živý člověk.

Charón

Jsem Charón, převážím mrtvé duše přes řeku Styx, ale jen ty, která pro mě mají zlatou minci. Ti ostatní zůstávají na břehu a nikdy nedojdou klidu.

Je mi to jedno, jak který smrtelník skončí, já jsem jen převozník, nikdo mě nebere vážně, nikdo z bohů na mě ani nepohlédne, když je převážím na své lodi, jen mi opovržlivě do kostnatých rukou dají minci a čekají, až je převezu.

Ale mě to může přeci být jedno, jsem jen převozník.

Smrt V.

Dva roky, dva roky co u mě Max bydlel a dva roky co jsem já skrýval své city. Bylo to pro Maxovo dobro, nechtěl jsem, aby jeho duše skončila v pekle. To si někdo jako on nezasloužil, byl spíš jako anděl.

Jedině on mě dokázal rozesmát tak až jsem brečel, byl roztomilý jako maličké koťátko, které si hraje s červeným klubíčkem.

Jednou tohle krásné, ale muselo skončit.

Smrt IV.

Kolik již tomu mohlo být, dva tři roky. Našel jsem si práci jako barman. Nyní mám docela pěkný byt a nemám si na co stěžovat. Je to jako bych ani nikdy Smrt nebyl...

Ale občas mě přepadnou smutné vzpomínky a to pak mé slzy kanou do měkkých podušek a vsakují se do bílého prostěradla.

Byl to pro mě zvláštní pocit, nikdy jsem neplakal, až teď, až jsem se stal opět člověkem.

Smrt III.

Velmi dlouho jsem jen tak bezcílně putoval světem, když mě jednou zastavil anděl s černými křídly a promluvil.

"Ty, jež jsi zabíjel, můj pán má pro tebe, návrh." Jen jsem přikývl a šel, věděl jsem, kdo mi nabízí pomoc, ale také jsem věděl, že to nebude zadarmo.

Stanul jsem před trůnem samotného Ďábla, který se na mě šklebil v černém plášti.

"Jednou tento den měl přijít a já to věděl, chci ti nabídnout život mezi smrtelníky, samozřejmě to nebude zadarmo." Kývl jsem a čekal na jeho požadavky.

Smrt II.

Kolikátý to byl rok, století nebo tisíciletí. Nevím. Roky, dny hodiny, vše mi to splývá. Už nechci, nechci dál zabíjet ty lidi. Vidět jejich vyděšené obličeje, které se na mě s hrůzou obracejí.

Možná pokud bych nebyl Smrt, sám bych zešílel. Jenže já už tak jsem šílený, koho to zajímá Boha? Ne ten se vysmívá mému trápení, je mi to jedno, on mě nikdy nezíská. Sám moc dobře vím, jak prahne po mých rtech, jak mě pozoruje, když sedí na tom svém hloupém trůnu. Ať si nechá vše co mi kdy nabízel já chci jen jedno...

Smrt I.

"Kdo jsi?" zeptal se smutný, tichý hlas.

"Kdo jsem?" odpověděl jsem na otázku otázkou, abych na ni vzápětí mohl poskytnout odpověď.

"Já jsem ten, koho uvidíš na sklonku svého života. Chodím v černé kápi s kosou, jsem ten, jehož se všichni bojí..." Lehce jsem se zasmál, když se na mě ta mladá dívka podívala.

Čiči II.

Na tenhle den se těšil celé dva týdny, nakonec školních prázdnin. Vyfikl se na ten den, aby aspoň zapůsobil. Vlasy sepnul do culíku a vzal si slušivou modru mikinu. Zvažoval, že si vezme krátké triko, ale zavrhl to, někoho by to mohlo vyděsit, když na to nejsou zvyklí.

Doufal, že tam Ichigo bude, zklamal by ho, kdyby ne.
Nástup se konal v tělocvičně a ať se ho snažil najít sebe víc, nikde nebyl. Jako by se po něm zem slehla. Ale zaznamenával na sobě lačnící pohledy dívek a někdy i chlapců. Ušklíbl se, jak jsou ti lidi zvláštní. Tohle on nikdy nepochopí.

Tak se na něj těšil. Když skončí zahajovací ceremoniál, vypaří se jak pára nad hrncem. Jen ještě ho něco napadne. On vlastně vůbec neví, kde bydlí. Najde si někoho z jeho třídy.

Čiči I.

"Čiči!" řekne malinký chlapec, který koukal na velkou bílou kočku s velkýma modrýma očima, které se na něj upíraly. Kočka začala vrčet.

*Jak to, že mě ten malej kluk vidí, budu ho muset zabít!* Zrzavý kluk se k němu přiblíží s úsměvem na tváři. Všimne si, že je kočka zraněná.

"Čiči!" Dojde k němu a začne mu hladit velký černý nos, nevšímaje si vrčení.

Grimmjow se zarazí, ten člověk ho vidí, dotýká se ho a přitom se na něj směje. Přijde mu to tolik zvláštní, nemůže od jeho oranžových očí odtrhnout pohled. Přivřel oči a nechal se dál laskat tou malou ručkou.

"Čiči..." Přitulí se k němu. To už Grimmjow udiví a prudce odskočí, až chlapec tím náhlým pohybem spadl na zem. Nerozplakal se, jak čekal. Vstal a znovu se usmál.

"Ichigo, tak pojď, už musíme jít domů." Zavolal na něj z dálky otec.

"Čiči..." Šeptne tiše malý chlapec a posmutní, Pak ale odejde za svým otcem. Chytne ho za ruku.

Pak se ještě ohlédne na to místo, ale kočka tam už není.

Kapitolovky

Čiči

Fanfiction na Bleach, Pár Grimmjow/Ichigo. Ichigo jako malý potká v parku zvláštní kočku, kterou si po dvou letech zamiluje, ale nikdo jiný ji nevidí. Když se ale společně musí rozloučit, na ten dlouhý čas na sebe zapomenou, až když nastane den jejich boje, jejich mysle se konečně rozvzpomenou.

Kapitola 1, Kapitola 2 + bonus (Dokončeno)

Smrtka a jiné příšery (v lepším světle)

Tento originální cyklus zahrnuje několik povídek, které vypráví o nadpřiřozených bytostech v lepším světle, než jej uvádí jiní autoři. A ne všechno musí vždycky končit šťastně, přece jen někteří Démoni žít šťastně nebudou. Povídka se skládá z Useků Smrt, Cháron, Démon, Ďábel, připravuje se část Krysař :)

Smrt I., Smrt II., Smrt III., Smrt IV., Smrt V.

Charón, Démon

Ďábel I., Ďábel II., Ďábel III., Ďábel IV., Ďábel V.

V zajetí smlouvy

Tento Originální cyklus vypráví o mladíkovi Lavrencovi, který se na rok upíše Ďáblovi, aby vykoupil duši svojí milované Jozefky, ale osud jak víme je mnohdy nevyzpytatelný. Cyklus je rozhodně +18, ze začátku nechtěný sex, znásilnění..xDD 

Kapitola I., Kapitola II., Kapitola III., Kapitola IV., Kapitola V., Kapitola VI., Kapitola VII., -(Rozepsáno)

Zmijozelova pouta

Fandom Harryho Pottera, tato povídka je zaměřena na pár Salazar Zmijozel/Harry Potter. Jednoho dne Harry najde v knihovně v Bradavicích knihu psanou hadím jazykem. Experimentuje s nimi a dostává se do minulosti, kde se setkává se čtyřmi zakladateli Bradavic. Zatím co se jej snaží dostat do jeho doby, Harry zažívá mnoho dobrodružství a sbližuje se s odtažitým Salazarem. V povídce se objevují smyšlené postavy. Jakákoliv souvislost s živými či mrtvými osobami je čistě náhodná. Nepopisuje žádnou skutečnou událost.

Povídka psaná ve zcela novém rozměru chápaní, zcela nová realita.

PS: Snaží se brát v potaz časový paradox, pokud se to nepovedlo, tak je nám to jedno :)

Kapitola I., Kapitola II., Kapitola III., Kapitola IV., Kapitola V., Kapitola VI., - (Rozepsáno)

Panda

Otřel si zpocené čelo a dál táhl ten velký balík prvotřídního kravího masa pro zvířata. Miluje tuhle práci, i když se u ní hodně nadře. Je to pro něj úžasné pracovat se zvířaty v zoo. A doposud to všechny ošetřovatele fascinuje, že když přijde k nim do výběhu, uklidní se a některé se s ním dokonce i mazlí. Obzvlášť lední medvědi a grizliho mláďata také. On sám to taky nechápe proč, ale zvířata miluje a nebojí se jich. Však oni jeho také ne.

Jen jednou by ale chtěl vidět pandu. Ve svém životě k tomu neměl možnost, ale kdyby se naskytla příležitost, tuhle práci by klidě opustil pro jednu pandu. Sice žije ve Vietnamu a blízko jejich zoo je pandí útočiště, ale on tam nikdy nebyl.

Začne rozsekávat kusy masa od sebe a připravovat je co které jakému zvířeti.

Krmení se tady provádí třikrát a někdy i víckrát denně. A hlavně když tu jsou návštěvníci. Občas se mu poštěstí provést pár set návštěvníků krmením tuleňů nebo delfínů.

„Tak co Chi, jdeš krmit medvědy?“ přikývnutí.

„Tak hodně štěstí, ať tě nesežerou. Ale myslím, že se bojím zbytečně.“ Řekne postarší žena a míří k žirafám.

Pochopení

„Bráško, ale slíbil jsi mi, že mě naučíš tu novou techniku se shurikeny!“ naštvaně se podíval na svého staršího bratra. Černovlasý mladík se smutné usmál a posunkem mu ukázal, ať jde k němu. Sasuke se k němu šťastně rozběhl, ale Itachi jej jen dloubnul do čela.

„Promiň Sasuke, ale zítra mám důležitou misi a musím se na ni připravit.“

„Jsi lhář, bráško!“ s těmi slovy se rozběhl a chtěl zkusit zopakovat Itachiho techniku.

„Sasuke…“ zhrozil se Itachi, ale bylo to to jediné, co stihl udělat.

Náhlé vzplanutí

Proud tekoucí vody se rozléhal i do druhé místnosti, kde jsem na tebe nedočkavě čekal, až se osprchuješ a ukážeš se mi v celé své kráse. Už teď jsem byl vzrušený, když jsem věděl, že jsi nahý a po tvém dokonalém těle stékají kapičky vody.

Kolikrát jsme se spolu koupali? Ale teď…Nenechal jsi mě a já přitom byl tak chtivý se tě dotýkat. Nikdy jsme si nestanovili, kdo z nás bude nahoře a kdo dole, dělali jsme to podle toho, jak jsme chtěli a cítili. Asi proto, jsme spolu tak dlouho, vždycky se najde něco co mě nebo tebe překvapí. Navíc tvé ztřeštěné nápady jsou opravdu nevídané. Vždy jsem zvědavý, co vymyslíš příště.

Horses in a Field

"Připraven?" díval se na něj se smutným výrazem ve tváří.

"Ne." Řekl Justin a stále se díval na svůj poslední dopis, který měl kdy v životě napsat. Jeho tělo bylo zkřehlé, byla zima a od úst mu vycházely obláčky páry, třásl se.

"Bolí to?" zeptal se a do očí se mu hrnuly slzy, ale nedovolil si je nechat vyklouznout.

"Ne, za chvílí je jen ticho a už nic, jako když usínáš."

"Přeji si, aby byl - klid." Zavřel oči, a když je znovu otevřel, tiše řekl: "Ještě jsem měl udělat tolik věcí. Měl jsem říct, měl jsem se zeptat Valentina ještě jednou." Jeho hlas zněl pokořeně, skoro smířeně se svým osudem.

"A na co?" zeptal se jeho vrah.

"Odjedeš se mnou?" tahle slova zašeptal do tichého zimního večera.

Jeho vrah jen protočil oči a pak se na sedmnáctiletého mladíka zase zadíval.

"Připraven?"

Tentokrát už se Justin zvedl z deštěm promočené země a šel za ním. Neprotestoval, byl smířený se smrtí. Bál se, to ano, ale kdo by se nebál, když vás někdo neznámý zavře do dřevěné rakve a pohřbí za živa?

Přání

 Speciálně vyrobené pistole, které zabíjely démony, jejich řev se rozléhal do okolí. Nešetřily nikoho, ani kance, ducha lesa.

„Yuki, proč jsi ho zabil, byl to duch lesa, byl jen naštvaný, protože jsme mu zabili děti!“ vykřikl Rin.

„Byl to démon, naším úkolem je, zabít je všechny!“

Rin zkameněl.

„Všechny? I Kuro, duchy sklizně?!“ Yuki přikývl a zbraň namířil na černého kocoura s dvěma ocasy.

„Dobře, pak je zabij!“ Vzal Yukiho ruku i se zbrání, namířil ji na svou hlavu a střelil, pak, padl k zemi mrtev.

I on byl démon.

Lesem se rozlehl hlasitý pláč Yukiho, až nyní si uvědomil, svoji chybu.

Novoroční přání

Happy B-day, Tomotsuki…

Merry christmas Tomotsuki…

Happy New Year, Tomotsuki…

Zahradní hadice

Bylo to 5. září 2009. První školní den, Tony měl nastoupit na střední, byl to den jako každý jiný, zatím.

Spolu se svým přítelem, se kterým už rok chodil, stáli před školou a kouřili. Čekali, až zazvoní a oni se budou moci loudavým krokem vydat do nové školy a třídy, spolu.

Jenže to se nestalo, když dokouřili a nedopalky zahodili v zapomnění, vášnivě a hluboce se políbili, aby si dodali kuráž. Nevadilo jim, že na ně lidé zírají, měli se rádi, ať si každý myslí co chce.

Barvy

Listová snad ještě nezažila tolik rozruchu, stačil jediný člověk, který se vrátil a oslavovali úplně všichni byli šťastní, že se konečně vrátil.
V té době se na okraji vesnice objeví tajemný ninja, nikdo neví odkud je, protože nemá pásku a také si ho nikdo nevšímal, když vešel, protože všichni byli ve vesnici a radovali se.
Jde vesnicí už hodinu, ano, hodlá se někde ubytovat, ale všude mají plno, zkouší to hotel po hotelu, až konečně se mu podaří najít aspoň jeden volný pokoj a jakmile se ubytuje vyjde zpět na rušnou ulici, snad tady najde klid a snad i práci, ne jako v těch předešlých, jak nerad vzpomínal, ale všechno ho k tomu nutilo.
Začne přemítat o starých časech tak moc, až zapomene vnímat okolí a do někoho vrazí.
Podívá se a ukloní.

Lidská duše

Lidská duše je složitá a nikdo nedokáže projít životem bez jediné slzičky…

„ A proč chceš Rukiu zabít, je to přeci tvá sestra!!“ křikne na něj Ichigo, když se mu povede otočit se tak, aby viděl na jeho záda.

Byakuya se otočí.

„Kdysi bych jí možná pomohl, ale teď porušila pravidla, nezaslouží si žít, pokud je nedodržuje.“ Odpoví mu bez rozmyslu.

„Ale je to stále tvá sestra a ty ji chceš zabít…“ Stále si trvá na svém.

Byakuya mu na tohle již neodpoví a odejde.

Miluji tě, když...

„Naruto, dnes se u Itachiho Uchihy pořádá večírek a on mě pozval. Bohužel, tě nemůžu vzít s sebou, ale budu se snažit přijít co nejdřív.“

Chlapec sedící za pracovní stolem jen přikývl. Ani nevěděl, proč mu to Orochimaru řekl. Vždycky to tak bylo, nikdy ho sebou nebral.

Osmá hodina večerní se nemilosrdně blížila. Orochimaru před chlapcem stanul v černém smokingu.

Blonďáček věděl, co se od něj očekává a tak jen řekl: „Moc ti to sluší.“ A vrátil se k původní práci.

Muž se k němu ještě přitiskl a políbil ho zezadu na krk.

„Budu se snažit přijít co nejdřív, ale myslím, že čekat na mě je zbytečné.“ Za chvíli se za ním zaklaply dveře a mladík zůstal sám v celém domě.

Útěk ze světa živých

Když Kira říkal, že mě nezná, bodlo mě u srdce, byl jsem na dně, málem jsem se rozbrečel, jako malé dítě a pak, když se nikdo nedíval, rozřízl jsem si tepnu, krev začala proudit z mého těla ven, bylo to vážně osvobozující, ale někdo ji zastavil a držel mě při životě, stabilizovaného převezli mně vrtulníkem do nejbližší nemocnice, byl jsem stále při vědomí, ale nechtěl jsem, chtěl jsem umřít, protože život pro mě neměl smysl, žít zase ten nudný stereotypní život, nenáviděl jsem to, nikdo mě nemiloval, nikdo mně nepotřeboval, už ani Kira ne, vždyť zemřel.

Jak vznikl YAOI prvek

Jen tak jsem si plaval kolem jádra, blíž, než by bylo na elektron zdrávo.
Nakukoval jsem přes tu divnou stěnu a zkoumal její povrch. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, proč tam byla a z čeho je vyrobená, ale neřešil jsem to. Asi bych to měl vědět… Zadíval jsem se přes ni a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na druhé straně stěny byli další bylo jich asi pět... Jenže mé zrakové čidlo se upřelo jen na toho jednoho. Byl jiný než ostatní, takový zářivější. Přitiskl jsem se blíže k té podivné průhledné stěně, abych si ho mohl prohlížet. Naparoval se tam jako král a se všemi se smál. Byl okouzlující. Ale já věděl, že ho nikdy nedostanu, je to pro mě zakázané ovoce, jak říkají mí přátelé.
Raději jsem to strašlivé místo opustil a vydal se hledat svého kamaráda elektrona, jak se zdárně nazýval. Občas jsme se mu museli zasmát, každý má stejné jméno.

Deník vzpomínek

Tento, příběh, který se nachází v tomto deníku, se opravdu stal a já chci, aby někdo znal celou pravdu o tom, co se stalo, protože pokud vám ji nepovím já, pak už nikdo a tento příběh bude navždy zapomenut.

Jako bys spal

„Ah..Ah…Aki-hiro!“ Vzdychal jsi mé jméno do ouška a nádherně ses červenal. Byl jsi tak nádherný a já tě tolik miloval. Lehce jsem přirážel do tvého úzkého otvoru a užíval si naši blízkost. Když jsem se blížil k vrcholu, dopomohl jsem k němu i tobě. Společně jsme se položili na postel a těžce oddechovali. Rukou jsem zajel do tvých dlouhých černých vlasů. Byly tak jemné a já je miloval, tak jako tebe celičkého. Usmál jsem se a díval se na tvoji uvolněnou a zardělou tvář, než sem se i já ponořil do krajiny snů, kde se mi opět zdálo o tobě.

Jednorázovky

Jako bys spal (Originální)                                               Horses in a Field (Cold case)
Deník vzpomínek (Originální)                                         Náhlé vzplanutí (PWP, Originální)
Jak vznikl YAOI prvek (Originální)                                  Pochopení (Itachi/Sasuke)
Útěk ze světa živých (Mikami/Near)                               Panda (Originální)
Miluji tě, když... (Orogimaru/Naruto)                            Nespravedlnost (Kakashi/Naruto)
Lidská duše (Byakuya/Ichigo)                                        Pírko (Originální)
Barvy (Sai/Daisuke)
Zahradní hadice (Originální)
Novoroční přání (Originální)
Přání (Drabless, Yuki/Rin)