Miluji tě, když...

„Naruto, dnes se u Itachiho Uchihy pořádá večírek a on mě pozval. Bohužel, tě nemůžu vzít s sebou, ale budu se snažit přijít co nejdřív.“

Chlapec sedící za pracovní stolem jen přikývl. Ani nevěděl, proč mu to Orochimaru řekl. Vždycky to tak bylo, nikdy ho sebou nebral.

Osmá hodina večerní se nemilosrdně blížila. Orochimaru před chlapcem stanul v černém smokingu.

Blonďáček věděl, co se od něj očekává a tak jen řekl: „Moc ti to sluší.“ A vrátil se k původní práci.

Muž se k němu ještě přitiskl a políbil ho zezadu na krk.

„Budu se snažit přijít co nejdřív, ale myslím, že čekat na mě je zbytečné.“ Za chvíli se za ním zaklaply dveře a mladík zůstal sám v celém domě.

Posadil se na jejich společnou postel a zapnul televizi. Nebylo v ní nic zajímavého, ale nechal ji běžet a pohroužil se do svých vlastních myšlenek.

Pamatoval si ten den, jako by to bylo včera.

Leader gangsterské  společnosti ho chytil,  když jej shledal velice atraktivní, sám se s ním vyspala a pak ho prodal na trh s bílým masem.

Právě Orochimaru, jeho nynější pán ho v aukci koupil za 900 000 000 jenů. Naruto nechápal, proč ho tak moc chtěl, jestli pro jeho mladé tělo nebo to bylo z jiného důvodu.

Poprvé, když ho do tohoto domu přivedl, jak on stále říkal, ho znásilnil. Nechtěl s ním mít sex, nechtěl s ním mít nic společného. Ne, že by nebyl pěkný, to ne. Jeho dlouhé černé vlasy byly tak krásné a dokonale kontrastovaly s jeho bílou pokožkou. To, jak se ladně pohyboval. Nejednou se mu zatajil dech.

Neznal ho. Jenže teď, po dovou letech, kdy se ho ten muž stále nechtěl vzdát, se do něj doopravdy zamiloval. Věděl, že Orochimaru jeho city neopětuje, a proto se rozhodl mu o nich nikdy neříct, za chvíli ho omrzí a on ho prodá někomu dalšímu.

Bůh ví, co právě na tom večírku dělá. Určitě okolo sebe má spoustu mladých mužů nebo žen a užívá si do sytosti.

 V očích se mu najednou zaleskly slzy, chtělo se mu plakat, ale slíbil si, že už nikdy brečet nebude, tak zavřel své modré hlubiny a soustředil se na něco pozitivnějšího.

Po další hodině to vzdal. Obléknul se do pyžama a zalezl pod peřiny, kde se pořádně zachumlal, až nevylézalo nic než jeho blonďaté vlasy.

O dvě hodiny později se dveře do bytu otevřely a v nic se objevil Orochimaru. Naruto stále ještě nespal, slyšel všechno, co se domem šustlo. Povzdechnutí, zaklapnutí dveří a puštění sprchy. Vždycky to tak bylo, když přišel z nějakého večírku,

Za chvíli si k němu lehlo další tělo a pevné ruce objaly jeho tělo. Jedna se usídlila na jeho srdci a druhá vklouzla pod pyžamo na bříško. Naruto tiše oddechoval a nedal na sobě nic znát.

„Dobou noc, můj andílku.“ Políbil ho na krk a přitáhl si ho těsněji k sobě. Byl tak příjemně utahaný a tak mu nedělalo problém usnout. Za to blonďáčkovi ano. Když cítil jeho vypracované tělo na svých zádech a bylo mu to příjemné, ale chtělo se mu plakat, kdy si uvědomil, s kým si to tam rozdával.

První slza skanula a za ní se řinuly nové a nové.

Vymanil se z toho teplého objetí a zamířil do koupelny, kde se zamkl. Sjel po dveřích na zem a hlavu schoval mezi kolena.

Proč ho nikdy nechce vzít s sebou. Měl na to jen jedinou odpověď a čím víc si to uvědomoval, tím víc se mu chtělo plakat. Dusil v sobě vzlyky, aby svého pána nevzbudil.

Orochimaru probudil pocit prázdné náruče. Pomalu otevřel oči a podíval se na budík, jestli nezaspal, ale ne, byly teprve čtyři ráno, vstal tedy z postele a vydal se Naruta hledat, jenže nikde nebyl. Zbývala už jen koupelna.

Přišel k zavřeným dveřím a zaklepal

„Naruto, jsi tam? Stalo se něco?!“ zeptal se ustaraně, když slyšel tlumené vzlyky. Naruto se lekl, tak přece jen ho probudil. Snažil se rychle uklidnit.

„Ne, nic se neděje, jdi zase spát!“ jeho hlas byl trošku chraplavý, ale doufal, že to přes dveře nepůjde slyšet.

Orochimaru tedy zkusil otevřít, ale jak zjistil, bylo zamčeno.

„Naruto, otevři mi!“ přikázal, ale nic se nestalo.

„Naruto, co se děje, prosím, otevři mi!“ pokusil se o to znovu.

„Ne, nic se neděje, jdi spát, za chvilku přijdu.“ Řekl uštěpačně.

Muž za dveřmi si povzdechl, ale co jiného mohl dělat.

Vrátil se zpět do postele a doufal, že Naruto svůj slib dodrží. Chtělo se mu sice spát, ale raději seděl a čekal.

 Za půl hodiny se dveře od koupelny s cvaknutím otevřely a z nich vyšel Naruto. Když viděl, že Orochimaru sedí na posteli, zajíkl se. Myslel, že už bude spát, ale on čekal.

Přešel mlčky k druhé straně postele a lehl si, bez jediného slova. Orochimaru z něj ale nespustil pohled. Chtěl vědět, co se stalo a pokud mu to Naruto nechce říct sám, musí ho pobídnout.

„Nechceš mi říct, proč jsi brečel?“ lehl si k němu a koukal mu do uvolněné tváře. Naruto otevřel jedno oko, aby jej hned potom mohl zavřít.

„Když jsem si dělal v kuchyni jídlo, řízl jsem se, tak jsem šel do koupelny, abych tě nevzbudil.“

Muž na něj ale dál nevěřícně zíral. Přisunul se k jeho tělu a chtěl ho obejmout. Naruto se mu ale vysmekl.

„Nesahej na mě!“ Zakřičel hlasitěji, než měl původně v plánu, až se Orochimaru lekl. Ovšem svou snahu o to jej obejmout mu to nevzalo. Naruto se bránil jeho dlouhým prstů, a rukám. Bůh ví, komu je…

Z očí se mu opět spustily slzy.

Po pěti minutách urputného boje nakonec skončil na orochimarově klíně a tiše plakal.

„Co se děje, proč mi to nechceš říct? Já ti přeci nic neudělám, vždyť to víš.“ Naruto zavrtěl hlavou a dál tiše štkal. Muž vzal jeho hlavu do dlaní a donutil ho, aby se na něj podíval.

„No tak, můžeš mi říct všechno.“ Rukou mu zajel do vlasů a začal jej v nich výskat. Naruto se tedy odhodlal.

„Vždycky, když někdo z tvých přátel pořádá večírek, nikdy mě nevezmeš s sebou. A co si pak mám myslet. Možná budu vypadat jako hysterka, co se bojí o svou lásku, ale pokud to tak chceš vědět. Jak si mám připadat já, jako bys mě tam nechtěl a bavil se s někým jiným. Můžeš mít miliony mužů a žen, tak proč si mě tu vydržuješ, když mě nikam nevezmeš. Já tě sakra miluju a ty si nejspíš někde užíváš s jinýma. Pusť mě!!“ znovu se mu na klíně začal zmítat, ale Orochimaru držel pevně.

Přitiskl ho k sobě a začal hladit po zádech, aby se mu jej aspoň trošku podařilo uklidnit.

„Pššt, Naruto, broučku, to bych přeci nikdy…“ ale byl oním chlapcem hrubě přerušen.

„ A jak mi to chceš dokázat, nevěřím ti ani slovo, tak mě pusť. Chci se od tebe odstěhovat. Splatím ti to, co ti za sebe dluží a ty mě necháš jít. Najdi si někoho jinýho!“ z očí mu stále stékaly slzy.

„To ani náhodou, na to můžeš zapomenout. Nikam se stěhovat nebudeš a ani mi nic splácet. Teď mě dobře poslouchej, Naruto, tohle bych nikdy neudělal, nikdy bych nespal s nikým jiným, pokud mám tebe!“

Narutovi se povedlo uvolnit jednu ruku a tou svého pána uhodil, tak silně, až mu na tváři zůstal červený flek.

„Koupeného za peníze, abys mě mohl znásilnit a udělat sám sobě dobře, bez lásky!“ tohle Orochimara ranilo. Nechápal, jak to mohl Naruto říct, vždyť spolu byli dva roky, neměl jej jen na sex, miloval ho. Oči ho začaly nesnesitelně pálit pod náporem přicházejících slz. Pustl Naruta ze sevření a ublíženě se na něj podíval.

„Tak tohle si o mně myslíš, Naruto, že tě mám jen na sex? Pro své uspokojení? Celé ty dva roky?“ první slza skanula na bělostné prostěradlo.

 Narutova slova bolela víc jak ta facka. Chlapec se zastavil ve svém pohybu a zadíval e na Orochimara.

„Nikdy jsem nikoho, nikdy neměl, jen tebe. Nabízelo se mi mnoho krásných mužů, mohl jsem je mít, ale všechny jsem je vehementně odmítal a to jen kvůli tobě, Naruto. A nechtěl jsem tě na ty večírky brát, protože bys musel dělat něco, co bys nechtěl, prodávat se ostatním mužům, kteří tam jsou. Myslel jsem, že to bys ty nechtěl, když se mnou máš problém, ale jak vidím, nejspíš jsem se mýlil.“ Přitáhl si jednu nohu k tělu a opřel si o ni hlavu. Nechtěl, aby Naruto viděl, jak kvůli té křivdě pláče.

Naruto stál u postele jako opařený. Poprvé viděl svého pána brečet a nebylo mu to vůbec příjemné. Pomalu se k němu přiblížil. Objal jeho tělo a povzdechl si.

„Promiň, nechtěl jsem, já ne… STRAŠNĚ JSEM SE BÁL, ŽE MĚ NECHCEŠ. Tak jsem to chtěl ukončit první. Abych si nepřipadal, že mě nikdo nemá rád, zase.“

Orochimaru si blonďáčka přitáhl víc k sobě a hlavu mu položil na rameno.

„Broučku, proč jsi mi to prostě neřekl. Nikdy, nikdy bych se tě nedokázal vzdát, protože tě miluji.“ Zadíval se do jeho nádherných blankytně modrých očí, které se rozevřely úžasem nad významem těch slov.

„Miluji tě, když stojíš s tou šílenou růžovou zástěrou u plotny a něco pro nás vaříš. Miluji tě, když se na mě díváš těma nádhernýma očima, které nikdo jiný nemá.

Miluji tě, když se tak krásně červenáš, když udělám něco, co nečekáš. Miluji tě, když mi spokojeně spíš v náručí a já tě mohu nerušeně pozorovat, tvou nádhernou tvář, bez jediné vrásky, bez starostí.

Miluji tě, když jsem v tobě celý uvězněný a ty vydáváš ty rozkošné steny, jako koťátko, jako spokojené koťátko a vím, že se ti to líbí…“ Chtěl pokračovat dál ve svém monologu, když ho chlapce přerušil. Ve tvářích měl ruměnec a dalo by se říct, že by mohl konkurovat zralému rajčátku.

„Přestaň s tím, Orochimaru.“ Začal se nepohodlně vrtět na jeho klíně.

Muž pod ním se musel zasmát.

„Tohle mám na tobě taky rád. Když se takto vrtíš.“ Políbil ho nejdřív na nos, pak na rty. Naruto se nebránil.

Orochimaru ho jedním rychlým pohybem zbavil svršku pyžama a rukama začal bloudit po obnaženém těle.

„A proč jsi mi to všechno říkal, abys mě přivedl do rozpaků, nebo kvůli tomuhle?“ Orochimaru se zastavil a zapřemýšlel se.

„Nejspíš kvůli obojímu. Navíc vzhledem k tomu, jak jsi mě před chvílí ranil, si zasloužíš trest.“ Shodil ho na záda do peřin a zalehl ho svým tělem. Naruto se sice snažil vykroutit, ale marně, tak zkusil poslední taktiku.

„Budu muset za chvíli vstávat do školy.“ Orochimaru se ušklíbnul.

„Zítra je sobota, broučku, budu tě trestat celý, celičký den.“

Naruto se zajíknul….