Vrátil jsem se zpět do
hlubin pekel a počal přemýšlet. Nad tím chlapce, on byl tak... Nádherný, až
bylo pochyb, že by to mohl být jen člověk, jenže byl, necítil jsem z něj ani
démona, ani anděla.
Tak teď sedím na svém
trůnu a čekám, kdy opět uslyším jeho nádhernou hru, doufajíc, že ji konečně
dokončí.
Nestalo se tak ani za den,
týden a ani za měsíc.
Opět jsem se k němu vydal,
a když opět přestal hrát, musel jsem se zeptat.
"Proč ta skladba není
dokončená?" Chlapec sebou cukl a rychle se otočil za mým hlasem.
Zděsil jsem se, když jsem
zjistil, že jeho obličej hyzdí dlouhý rozšklebený šrám. Věděl jsem od čeho, ale
proč, to jsem si hádat neodvážil.
"Kdo jste!!" vyhrkl na místo odpovědi na mou otázku. Zadíval jsem se na něj zpytavým
pohledem a pak jsem se usmál.
"Kdo jsem?"
*sakryš to mi zní jako začátek ze smrtky ach jo jsem hrozná, ale ono se to sem
tak hodí, gomen...xD*
"Jsem ten, koho vězni
uvidí na sklonku svého života, ten, který je opakem boha, ale přitom jeho
bratr. Já jsem Ďábel." Chlapec se nad mými slovy zděsil a ucouvl ode mě,
kam až mohl. Na mé tváři se objevil škodolibý úsměv.
"A co tu
chcete!!" nejspíš si řekl, že se mě
nebojí, už z něj nevyzařoval prvotní strach. Nechápal jsem sám sebe.
"Poslouchal jsem
tvoji hru a již předtím jsem se ptal, proč ta skladba není dokončená."
Zklamaně se posadil na
klavírovou stoličku a sklopil hlavu.
"A nikdy nejspíš
nebude, tuto písničku jsem kdysi složil, když jsem měl ještě pro koho... A
vůbec nevím, proč vám to povídám. Ocitl jste se tu jen tak, bůh ví, kdo jste,
protože to, že jste Ďábel vám nevěřím. Takhle nevypadá vládce pekel." Trošku
se pousmál.
"Měl by být starý,
plešatý a mít divné rohy. Vy nemáte ani jedno z toho." Až mě udivilo, že
byl tak odvážný, ne až drzí. Líbilo se mi to. Jen jsem se jemně usmál a zmizel
v oblaku kouře. Dokážu si představit jeho vyjevený pohled, ale bohužel jsem ho
neviděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat