Ďábel III.

Jakmile jsem tu hudbu zaslechl na druhý den, mým nitrem se rozprostřel blahodárný klid. Pak ale, když jsem čekal konec, nepřišel, melodie pokračovala dál. Stále sice ta skladba nebyla dokončená, ale aspoň kousek byl dopsán. Měl jsem takový krásný pocit u srdce. Něco mě táhlo opět na lidský svět. Dlouho jsem se toho nutkavého pocitu snažil zbavit, ale nešlo to, prostě jsem se musel vrátit zpět.

Když jsem se v kouři zjevil do ztichlé tmavé místnosti, pousmál jsem se. On tam jen tak nevině ležel a spal. Ta postel s nebesy pro něj byla příliš velká. Najednou jsem pocítil, že bych tam chtěl být s ním, držet ho v náručí a chránit před okolním lidským světem. Ale ten pocit jsem raději zaplašil a zase zmizel do svého království.

Musel ty pocity, které v jeho těle vzplanuly zaplašit, potlačit. On je vládce pekel, někdo kdo city mít nemá, někdo, jehož srdce musí být obalenou ledovou krustou, kterou nikdo nedokáže proniknout.

Navíc tu byla ještě jedna nevyřčená odpověď, na nepoloženou otázku. Jak je možné, že jej ten smrtelník dokáže vidět, že jej dokáže cítit.

Jeho plášť zavířil prachem a on šel do hlouby pekel pro radu stařeny.

Neobtěžoval se zaklepat, jen vstoupil do její jeskyně na úpatí hory nářků.

"Stařeno, chci odpověď!" křikl do hlubiny jeskyně.

Vedle něj se jako duch zjevila škaredá shrbená žena. Její slepené dlouhé vlasy byly odporné a oko, které měla ve své ruce nechutné. Ta stařena byla ztělesnění všech sedmi hříchů, ale byla také jediná, která věděla vše o smrtelnících.

"Nikdy nic není zadarmo, můj milý Ďáble, co nabízíš výměnou za odpověď?" její skřehotavý hlas se mu zařezával hluboko do morku kostí.

"Dvě nevinné duše svázané smlouvou." Stařena se zachechtala a přikývla.

"Tak povídej, co by sis přál vědět?" přešla po temné jeskyni k velké knize, ve které dokázala číst jedině ona.

"Šel jsem na lidský svět, za jedním mužem, a když se podíval mým směrem, dokázal mě vidět, jak to?!"

Stařena se znovu zachechtala a knihu zaklapla.

"Jak jednoduché, jednou za tisíc let se na zemi narodí dítě, které je schopno vidět démony ďábla, anděly a všechny tyhle příšery temna a světla. Vždy, každých tisíc let, je tenhle člověk zabit. Každý by jej chtěl ukořistit pro sebe, a proto jej bůh raději zabije, aby nezpůsobil válku mezi nebem a peklem.