Čiči II.

Na tenhle den se těšil celé dva týdny, nakonec školních prázdnin. Vyfikl se na ten den, aby aspoň zapůsobil. Vlasy sepnul do culíku a vzal si slušivou modru mikinu. Zvažoval, že si vezme krátké triko, ale zavrhl to, někoho by to mohlo vyděsit, když na to nejsou zvyklí.

Doufal, že tam Ichigo bude, zklamal by ho, kdyby ne.
Nástup se konal v tělocvičně a ať se ho snažil najít sebe víc, nikde nebyl. Jako by se po něm zem slehla. Ale zaznamenával na sobě lačnící pohledy dívek a někdy i chlapců. Ušklíbl se, jak jsou ti lidi zvláštní. Tohle on nikdy nepochopí.

Tak se na něj těšil. Když skončí zahajovací ceremoniál, vypaří se jak pára nad hrncem. Jen ještě ho něco napadne. On vlastně vůbec neví, kde bydlí. Najde si někoho z jeho třídy.

„Orihime!“ křikne na ni, aby to zaznamenala jen ona. Ta se otočí a odejde za ní, dívky za ní nevěřícně a některé i vražedně koukají. V první chvíli ho nepoznala, ale pak…
„Pan Grimmjow, co tu děláte?“ zeptá se udiveně, ten se ušklíbne.

„Jsem tu nový učitel, chci se zeptat, kde bydlí Ichigo Kurosaki?“ ona se zastaví, proč to chce, má to co dočinění s tím co se stalo tam.

„Eh…No když půjdeš rovně, pak zahneš doprava a pak první doleva 5 barák napravo 157…“ Grimmjow poděkuje a už po něm není ani vidu ani slechu. Orihime se zakaboní. Tohle se jí nějak nezdá. Proč ho hledá. Skočí za Rukiou a spolu se tam zajdou podívat. Grimmjow má určitě něco za lubem.

Ichigo z toho přemýšlení usnul, takže si ani nevšiml, že se k němu někdy dobývá otevřeným oknem. Usměje se. To má vždycky otevřené okno, bude se ho muset zeptat. Podívá se do jeho krásné spící tváře. Je krásný.

„Čiči…“ Zašeptá ze spaní a víc obejme polštář. Grimmjow se usměje, nemuselo by to přece jen být jednostranné.

Přiblíží se k jeho tváři a vtiskne mu lehký polibek. Ichigo se pod tím dotekem probudí. Mžourá ospalýma očima po místnosti a zrak se mu zastaví na modrých očích. Upírají se na něho a je v nich vidět lehké pobavení. Ale tohle je určitě jenom sen, nemůže to být pravda on je mrtvý. Znovu zavře oči.

Trhne sebou, jak si uvědomí. Prudce se posadí a dívá se na osobu před sebou. Grimmjow sleduje jeho reakci, jak si ho prohlíží. Ichigo k němu natáhne ruku a dotkne se jeho tváře.  Nevěří vlastním očím.

„Grimmjow?“ zeptá se tiše, ale ruku z jeho lící nespouští. Ten přikývne, ale nic neudělá, čeká. Co kdyby ho chtěl praštit.

***

„Orihime, kam mě vlečeš, vždyť přeci bylo Ichigovi jenom špatně, zajdeme se tam podívat potom.“ Řekne a snaží se jí vymanit ze sevření. Orihime ji nepustí.

„Prosím, určitě se tam děje něco nekalého, musíme to zjistit.“ Nechce jí nic říct, aby byla její kamarádka aspoň trošku překvapená.

Rukia zakoulí očima, ale jde s ní, aby jí udělala radost.

„Nezdá se mi to? Já měl jsem hodně podobných snů a…“Posadí se vedle něj na zem. Rukou jede po celém jeho těle. Je živý a jemu se to nezdá.

„Já myslel, že jsi mrtvý!“ šeptne tiše a skloní hlavu. Grimmjow se usměje, je rád, že ho nezačal bít, pořád ho to bolí.

„Čekal jsem horší uvítání, ale když to bereš takhle lehce.“ Usměje se a jemně ho obejme, až teprve teď se bojí jeho reakce. Ichigo kouká s rozevřenýma očima na protější stěnu. Tohle nečekal. Co si o tom má myslet. Taky ho po chvilce ale obejme kolem krku a ruce zaboří do jeho krásných vlasů svázaných gumičkou.

Rukia s Orihime nevěřícně zírají na ty dva, objímají se a… Polknou a podívají se na sebe. Měli by je nechat na pokoji. Bude jim to ještě hodně dlouho vrtat hlavou. Proč takhle Rukia si myslela, že má rád Orihime a on přitom.

„Myslel jsem si, že jsem tě zabil. Promiň mi to, mrzí mě to, nechtěl jsem. Jsi moje Čiči a já…!“ do očí se mu nahrnou slzy, stále ho pevně objímá. A nehodlá ho už pouštět. Za to co udělal.

„Omlouvám se Grimmjow, mám tě rád a chci, abys tady zůstal se mnou, prosím…Prosím.“ Odtrhne se od jeho krásně vonícího těla a podívá se mu do očí. Smějí se na něho, je tak strašně rád, že je tady s ním. Že žije.

„Proč bych nezůstal, jsem nový učitel na škole, provozuji kendo, drž mi palce, ať mi to vyjde. Do světa Hollow se už vrátit nemůžu, vyhostili mě.“ Ichigo na něj nevěřícně zírá, určitě za to může on. A že učí na škole. Bude ho vídat každý den. Možná i každou noc. Setře si slzy a usměje se na něj.

Pak ho prudce obejme a povalí ho na zem.

„Au…Au…Ichigo, to bolí.“ Začne se smát a taky ho obejme. Moc mu chyběl a teď ho má u sebe a nikdy nepustí. Bude jen jeho.

Nohama obejme jeho tělo a začne ho líbat. Neví, jestli má svolení, ale ať si ho třeba vyfackuje, on nepřestane. Ty dva roky stačily, aby se do něj zamiloval. Ichigo mu polibek oplatí, odtrhne je od sebe jen klepání na jeho dveře. Ichigo nespokojeně zavrčí, přejde k nim a zamkne je, ať si bouchá, kdo chce, jak chce.

---------------

„Gri…Ah…Grimmjow…Co to …Hah…“ modrovlasý muž se na něj zadívá s lišáckým úsměvem a jiskřičkami v očích.

Dva prsty v něm zmizí a po chvilce se přidá třetí.

„ Grimmjow…Ah…Ty zvíře!! Nevytahuj ho…Prosím!!“ zakňučí Ichigo prosebným hlasem.

Grimmjow se zasměje a udělá přesný opak toho, o co ho žádal.

„Grimmjow…Jsi krutý, proč jsi mu to udělal, sprostě jsi ho vykuchal!“ nemám tě rád. Podívá se na rozkuchaného plyšáčka.

„Tak neměl otravovat, kdyby byl ticho ještě by žil.“ Žmoulá v ruce plyš a s ní i malou zelenou kuličku.

„No a tak byl trošku ukecanej a zvědavej, ale tohle mu udělat…“ Začne do něj bušit.

„Svým způsobem jsem ho měl rád a navíc byl mé sestry, ona tě zabije.“ Grimmjow se zakaboní a raději přejde ke dveřím, aby je zamkl. Teď je nikdo nebude rušit. 

„Nic s tebou mít nechci, jsi hrozně zlej, kam se poděla moje čičinka!“ Otočí se k němu zády.

Grimmjow si povzdechne.

„Ale on si za to může sám, on mě začal provokovat, slibuju, že ho pak dám zase dohromady.“ Ichigo se na něj podívá jedním okem.

„Slibuješ?“ sám se na tuhle noc těšil celý den, už od té doby, kdy mu to řekl.

„Slibuju na smrt svojí mamky!“ potom se na něj neurvale vrhne, jako dravá šelma. Ichigo se začne smát, ale jeho smích je utišen vroucím polibkem. Nebrání se a polibky s vervou opětuje. Chce ho, moc ho chce cítit v sobě, bude to jejich druhé milování.

„Miluji tě Ichigo a už mi tě nikdy nikdo nevezme a pokud jo zabiju ho a budeš zase můj!“ Malými polibky si cestu razí k jeho podbřišku.

„Víš co, strááášně ti závidím bříško, chci taky takový.“ Ichigo se rozesměje.

„Ale mně se líbíš, tak jak jsi, kam bych ti pak strkal ruku. A kdybys byl bez díry na břiše, nelíbil by ses mi!“ Grimmjow si zamyšleně položí prst na rty a dělá, jako že přemýšlí. Ichigo v něm vidí malinkou roztomilou kočičku, která nikdy nevyroste.
„Pojď ke mně kocourku a nepřemýšlej nad tím. Chci tě v sobě už konečně cítit. Miluji tě.“ Muž nad ním se nenechá dvakrát pobízet a pokračuje ve svém zkoumání. Olízne jednu jeho bradavku a pak jemně skousne.!
„Tvůj kocourek si chce hrát!“ Pokračuje k druhé bradavce, aby jí to nebylo líto, udělá to samé.

„Tak si hraj, dokud můžeš…“ Zasměje se a pak se nechá laskat. Miluje jeho jemné doteky.

KONEC

Po celém Hókaidu vypukla epidemie chřipky. Doporučujme nechat se proti chřipce naočkovat.

Ichigo zamířil s dobrou náladou do školy. Je zvědavý, kolik žáků zůstalo nemocných. Možná by teď mohl uskutečnit svůj plán na Grimmjowa. Rukia i Orihime jsou nemocné, takže je to v pořádku o ostatních neví, ale kdyby byli, byla by to paráda.

Vejde do třídy s velkým očekáváním. Když uvidí s bídou dvanáct žáku, zamne si rukama. Dneska mají totiž supla, protože hodně učitelů je taky nemocných a na první hodinu mají Grimmjowa. Nejprve ale si musí být jisty, že jej nikdo neuvidí.

Posadí se do lavice a vyjde ze svého těla. Začne po třídě běhat jako blázen a když na něj nikdo nereaguje, posadí se zpět do lavice a zamne si rukama. Dnes mu to nikdo nezkazí.

Po zazvonění do třídy vpluje Grimmjow. Krásně upravený v bílé košili a džínami. Ichigo si olízne rty. Dnes mu to vážně sekne. Pomyslí si.

Když se všichni zbylí žáci posadí, začne uskutečňovat svůj plán. Dostane se ven ze svého těla a přejde ke katedře.

Grimmjow se na něj nechápavě zadívá.

„Tak dobře, dnes je vás tu poskrovnu, takže myslím, že učit by bylo zbytečné, nechám vás dělat si co chcete, pokud u toho nebudete křičet jako na lesy.

Žáci si zavýsknou. A hned to ve třídě začne tiše šumět.

Ichigo si sundá vrchní část černého kimona a začne se před ním pomaličku hladit a rukou klouzat ke svým slabinám. Sám je z toho hodně vzrušený. Grimmjow polkne.

„Chtěl jsem zkusit něco jiného a tohle bude moje pomsta za toho plyšáka, kterého jsi nezpravil.“ Obejde stůl a rukou mu zajede k džínám a lehce mu zmáčkne rozkrok. Grimmjow se drží, aby nevykřikl rozkoší.

„Je těžké nevykřiknout, že jo.“ Zasměje se a pak si sundá zbytek svého oblečení. Mučivě pomalu. Grimm sklopí hlavu, aby se na to nemusel dívat, ale není mu to dovoleno. Ichigo ji vezme do dlaní a donutí ho.

Posadí se na katedru a vezme ho do dlaní. Začne si dělat dobře a vzdychat. Ví, že tohle se Grimmjoowi líbí k nepříčetnosti, kolikrát se na něj už takhle díval a ví, že je z toho vzrušený.

Modrovlasý muž si skousne spodní ret, proč je na něj tak krutý. Jediné, co jej teď dokáže zachránit je školní zvonek. Koukne se na nástěnné hodiny ještě deset minut.

Ichigo po chvíli vyvrcholí. Sleze ze stolu a jakoby nic se vrátí do svého těla. Z lavice se na něj zašklebí a čeká na konec hodiny. Jakmile zazvoní Grimmjow vyletí ze třídy jako raketová střela. Ichigo vyjde na chodbu za ním. Ví, kam jde, tak tam zamíří taky.

„Co tady chceš!“ Vyjekne na něj polosvlečený s rukou na svém penisu.

„Přišel jsem se podívat, jak se ti to líbilo a jak vidím, líbilo.“ Zasměje se, a když chce vyjít, Grimm ho chytí za ruku a dveře zamkne.

„Ty teď rozhodně nikam nepůjdeš, protože to od tebe nebylo pěkné, ovládat se, když tě mám před sebou nahého a než abych si to dělal sám myslím, že mi to dlužíš.“ Hlavou ho otočí k radiátoru a pomalu do něj vnikne. Ichigo vykřikne, jak ho to zabolí.

„Tak škaredě a sadisticky, to sis mohl odpustit, nemám rád násilnosti.“ Grimmjow se zasměje a pomalu se v něm začne pohybovat.

„Promiň, ale ty si za to můžeš sám, protože sis začal.“ Ještě chvilku se v něm pohybuje a pak do něj vyvrcholí.

„Teď bych si tě nejraději bral stále dokola, máš na mě hrozně špatný účinek, ale doma, myslím, že si to oba vynahradíme. Zasměje se a začne ho líbat.

„To budeme muset, protože že chci, moc…