Konečně se mi podařilo dopsat novou kapitolu, nechce se věřit, že jsem se dopsala až k číslu pět :) Takže doufám, že se vám to bude líbit, objevila se zde jedna nová postava a jaká je, to už posuďte vy sami , za komentáře budu velice vděčná, ostatně, jako vždy ^^
Za chyby se předem omlouvám :)
Několik následujících
týdnů proběhlo ve stejném duchu, v noci se milovali a Lavrenc se stále
snažil si nalhávat, že k němu nic necítí, dařilo se mu to, neustále myslel
na svoji milovanou a věřil, že její duši dokáže zachránit. Ráno se pak vždy
probudil dřív než Seph, aby mu mohl připravit snídaní a oni se pak mohli
společně najíst. Pak pracoval na jeho šatech, konečně dostávaly konečnou
podobu, bílá košile s vyšitými ornamenty a černé kožené kalhoty byly již
hotovy. Nyní už zbývala jen rudá vesta vyšívaná zlatem a dlouhý červený plášť.
Lavrenc si stále nebyl
jistý, jakou sponou bude plášť sepnut, chtěl udělat něco obyčejného, co ještě
nikdo před ním neudělal, ale taky věděl, že bude Sepha muset požádat, aby ho
zavedl za někým, kdo by tu práci zvládl.
Vzal si papír a začal
kreslit.
Spona aspoň na papíře
začala dostávat tvar. Dva draci spletení svými těly do sebe a jejich křídla
držící cípy látky.
Ani si nevšiml, že do
místnosti vešel někdo další, až teprve, když jej objaly dvě velké paže, se lekl
a zadíval se na osobu nad sebou, která si právě zaujatě prohlížela obrázek.
Lavrenc se mu vykroutil
z náručí a sám mu ten papír podal.
„Chtěl bych, aby mi někdo
odsud ukoval tuto sponu.“ Seph se na chvíli zamyslel, ale nakonec přikývl a
papír s nedodělanou kresbou odložil, aby si Lavrence mohl přitáhnout
k polibku. Mladík se nebránil, protože už dávno zjistil, že čím víc se
bude bránit, tím to bude pro něj horší a delší. Do jeho polibků se nezapojoval,
jen občas, když spolu spali, neodolal, ale sám si za to potom nadával, protože
byl naštvaný sám na sebe.
Když Seph jejich polibek, ovšem neochotně rozpojil, usmál se na něj.
„Dnes večer přijede jedna
šlechtična a pobude zde týden, budeš se o ni starat a uděláš vše, co jí na
očích uvidíš, ať je to cokoliv, ale nezapomeň na svoji smlouvu, každý večer tě
budu očekávat ve svých komnatách.“ Řekl a potom z místnosti odešel, sám
z toho nebyl moc nadšený, nesnášel tu babiznu, která ho vždycky sváděla,
párkrát se s ní vyspal, ale to bylo už dávno, pro tentokrát si to rozhodně
odpustí. Jen při té vzpomínce se mu zježily chloupky na zátylku. Stejně chtěla
jen vyšší pozici ve společnosti, aby se mohla vychloubat svým přítelkyním,
nikoho takové on po svém boku rozhodně nechtěl.
Když se začalo smrákat,
před vchodem do sephova sídla zastavil kočár tažený černými koňmi. Notnou chvíli
trvalo, než se bohatě zdobené dveře kočáru otevřely a z nich vyšla krásná,
mladá žena. Její černé šaty se stříbrným vyšíváním i přes šero svítily do okolí
a její černé, dlouhé vlasy se leskly temnou modří oblohy. Lavrenc z ní
dlouhou dobu nedokázal spustit oči, byla vážně překrásná, nikdy v životě
neviděl krásnější dívku i Jozefka jí mohla závidět.
Hluboce se uklonil a Seph
stojící vedle něj k ženě přešel a nonšalantně jí políbil hřbet její
bělostné ruky.
„Vítejte, madam, opět
v mém sídle, doufám, že se vám zde bude líbit, jako již několikrát
předtím.“ Mluvil tak líbezným hláskem, až se Lavrencovi zježily chloupky po
celém těle, takhle jej ještě nikdy neslyšel mluvit, ale věděl, že už to nikdy
nechce, zažít, nic dobrého to nevěstí.
„U Vás se mi líbí vždy,
můj milý Sephe.“ Líbezně se na něj usmála a mrkla na něj svými dlouhými řasami.
„Toto,“ ukázal na
Lavrence, „bude pro tento týden váš sluha, můžete po něm žádat cokoliv a
kdykoliv a on Vám to mile rád splní.“ Pohlédl na stále skloněného Lavrence.
„Nyní mě prosím
následujte, zavedu Vás do vašich komnat.“ Galantně jí nastavil rámě a ona jej
s úsměvem přijala.
Poté, co odešli, si
Lavrenc konečně dovolil se narovnat, cítil se zvláštně, nevěděl, čím to je, ale
jeho srdce jakoby najednou ztěžklo. Raději zatřepal hlavou, aby vyhnal ty
nechtěné myšlenky a vydal se do kuchyně za Valerií, aby jí pomohl dodělat
večeři.
„Lavrenci, ani jsem si
nemyslela, že mi ještě přijdeš pomoct.“ Usmívala se na něj postarší žena a on
jí úsměv oplácel.
„Promiň, zdržel jsem se,
nevím, co se sluší a patří, když tu má Seph tak vzácnou návštěvu.“ A když říkal
poslední dvě slova, z jeho hlasu byl cítit ten podivný smutek, který
sužoval jeho srdce. Valerie se na něj zadívala s vědoucím pohledem. Její
pán byl milý a dokázal si získat skoro každého, a i přestože si myslela, že právě
Lavrenc jeho kouzlu nepodlehne, mýlila se a věděla, že tady v tomto
„vztahu“ bude mnoho slz.
„Dobře, tak jdi, už je čas
naservírovat první chod a nezapomeň na slušné chování, nejprve musíš nabrat
hostům a až poté pánovi domu.“ Připomněla mu ještě Valerie a do rukou mu
strčila ozdobnou mísu s polévkou. Lavrenc přikývl a vyšel z kuchyňských
dveří přímo do velkého sálu, kterému vévodil obrovský stůl a nad ním visel
ozdobný lustr se 156 svícny, věděl, kolik jich tam je, protože je už tolikrát
počítal. Došel až k místu, kde seděla ta krásná žena, potom co položil polévku
na stůl, lehce se uklonil a začal nabírat, dokud ona sama neřekla stop. Pak se
i s ozdobnou mísou přesunul k opačnému konci stolu a to samé se opakoval i
u Sepha. Ten si jej líbezně prohlížel, to jak se soustředil, aby ani kapička
neunikla a náhodou nezašpinila ubrus. Ještě nikdy jej neviděl se tak snažit,
nejspíš mu nechtěl udělat ostudu, ale jemu by to nejspíš bylo jedno, když
pak Lavrenc odcházel, muž si lačně prohlížel jeho pružnou postavu a těšil se na
nastávající noc strávenou s ním.
Ovšem tato přílišná
pozornost neušla ani oné dámě. Sice to na sobě nedala znát, ale žárlila na toho
mladíka, nyní ještě víc jak kdykoliv předtím bude usilovat o přízeň nejvyššího
vládce pekel, tolik let se o to snažila a teď by jí to měl zhatit nějaký sluha,
v žádném případě.
Místností se rozléhal
tichý hovor dvou lidí, jeden až příliš mrazivý a druhý až moc koketní.
Mladíkovi se podařil naservírovat i druhý chod a nakonec ještě víno. Pak už mu
bylo všechno jedno, pomáhal Valerii s úklidem, aby si mohla jít odpočinout
na druhý den a on, aby se ještě postaral o šlechtičnu a nakonec. Polkl. Jako
každou noc sephova teplá náruč, sám nevěděl, proč na to teď myslí.
„Budete si ještě něco
přát, madam?“ zeptal se zdvořile a s úklonkou vyčkával ve dveřích jejího
pokoje.
„Dnes již ne, ale ráno
v sedm hodin chci, abys mi do postele přinesl snídani, v osm mě a
princi Sephovi osedlal nejlepší koně, které má, jedeme totiž na projížďku.“
Z jejího hlasu přímo čišela jízlivost.
„Ano, madam, jak si
přejete.“ Řekl jen a vyšel z místnosti. Jakmile se za ním zaklaply dveře,
oddechl si, tento týden bude nejspíš nejnáročnější v jeho životě.
Došel do ložnice, kterou
sdílel se Sephem, dnes si přál jediné, lehnout si a v klidu spát, až do té
nekřesťanské ranní hodiny, kdy bude milost paní muset udělat snídaní.
Když vzal za kliku Seph už
na něj čekal rozvalený v posteli s úsměvem na tváři, tiše si
povzdechl, ale nijak neprotestoval, stále si dokola opakoval, pro koho to
vlastně dělá a proč, ale jeho přesvědčení už nebylo tak silné jako na začátku a
nyní se k tomu přidal ještě jeden sžíravý pocit, který svíral jeho srdce a
jakoby mu nedovolil se pořádně nadechnout.
Bylo to stejně, jako těch
pár nocí předtím. Seph byl až neuvěřitelně něžný, jeho doteky rozpalovaly jeho
tělo a nedovolily mu dýchat, ale dnes bylo něco jinak. Lavrencova neaktivita v posteli
byla ještě horší, než předtím, sephovy polibky skoro neoplácel.
Starší muž by to sice
nikdy nahlas neřekl, ale bylo mu to líto a v tomhle „vztahu“ se necítil
pohodlně, potřeboval někoho, kdo by mu se stejnou měrou vracel, to, co on
dával. Nejspíš se to zdálo pro někoho s tak vysokým postavením absurdní a
navíc ještě místem, kde se nacházel, ale potřeboval cítit, že je někým milován.
Sám vlastně nevěděl, jaké to je, ale jednou by to chtěl zažít a myslel, že s tímhle
člověkem by třeba měl šanci.
Když naposledy přirazil do
mladíkova těla, zprudka oddechoval a na tváři se mu usídlil zklamaný úsměv,
přestože on byl šťastný, Lavrenc s ním nikdy nebude a to uvědomění
bolelo. Nakonec ještě setřel stopy po jejich milování a pak si mladíka přitáhl
do náruče, jako už tolik předešlých nocí. Miloval ten pocit, že může držet
někoho v náručí, někoho, kdo i když si to neuvědomoval, se k němu ve
spaní tiskl.
Přitáhl si mladíka ještě
blíž ke svému tělu, pokud to bylo možné a vydal se do říše snů.
Lavrenc se vzbudil o půl
šesté a připadal si tak strašně vyčerpaně, jako ještě nikdy, přinutil se vstát
z vyhřáté postele a z objetí silných paží, chvíli se díval na toho
pohledného muže s bílými vlasy a růžky, které mu vyrůstaly z čela,
musel uznat, že byl nádherný, ale ne pro něj.
Když se oblékl, potichu
opustil pokoj a zamířil si to přímo do kuchyně, bylo sice ještě brzy na vaření,
ale věděl, že Valerie už tam bude, tak jí aspoň s něčím pomůže.
Přesně v sedm stáli s tácem
jídla před dveřmi oné dámy a tiše zaklepal, když se nic neozvalo, zkusil to
ještě jednou, a když ani poté mu neodpověděla, vzal za kliku a vešel, chtěl to
jídlo jen odložit na stůl a zase odejít, aby mohl připravit koně, jak si přála,
bohužel, když žena na lůžku otevřela oči a spatřila jej, u stolu a začala
křičet.
„Co si dovoluješ sem bez
pozvání vstoupit!“ začala na něj křičet, když se trošku uklidnila, Lavrenc jen
sklopil pohled.
„Omlouvám se, ale chtěl
jsem Vám sem jen dát snídani a opět odejít.“ Nedovolil si vzhlédnout, aby ženu
nenaštval ještě víc, bohužel nejspíš to jí rozčílilo. Vstala z postele a
bylo jí jedno, že byla jen v lehké noční blůzce. Přišla k mladíkovi a
dala mu takovou facku, až mu do očí vhrkly slzy.
„Vypadni odsud! Tohle
nenechám jen tak, ještě si to vyřídíme a koukej, aby aspoň ti koně byli připravení,
jak jsem ti včera řekla!“ z jejího hlasu kapala jízlivost, přímo si užívala,
že někoho mohla ponížit.
Lavrenc jen přikývl a se
slzami na krajíčku vyšel z pokoje, co ovšem nečekal, že potká Sepha, který
si to mířil do komnat té ženské, nejspíš ho vzbudil ten křik. Chtěl okolo něj
jen projít, ale nebylo mu to dopřáno, Seph jej chytil za ruku a donutil jej,
aby se na něj podíval.
„Co se stalo?“ ptal se s větší
starostí v hlase, než zamýšlel. Mladík jen zakroutil hlavou a snažil se mu
vysmeknout, nepovedlo se mu to. Slzy jej stále pálily v očích a on
nevěděl, jestli je vůbec ještě dokáže zadržet, odpovědí na jeho otázku byla
první slza, která mu skanula po tváři.
Sepha to vyvedlo z míry,
chtěl ho nějak utěšit, ale Lavrencovi se konečně podařilo vysmeknout a potom
utekl do konírny, nechtěl, aby ho tak kdokoliv viděl a především ne Seph, ani
sám nevěděl proč.
Bělovlasý muž zaklepal na
dveře od pokoje Lussil. Když se ozvalo tlumené dále, vešel a podíval se na již
plně oblečenou ženu.
„Co to bylo za křik, smím-li se zeptat?“
Lussil se zamračila, ale
pak řekla: „Tví sluhové jsou rok od roku horší, tenhle mi sem vlezl dokonce bez
vyzvání, měl bys je naučit slušným mravům.“ Přešla až k němu a svým tělem
a bujným poprsím se k němu natiskla.
„Zařídila jsem nám
projížďku, doufám, že mě neodmítneš.“ S těmi slovy se mu pokusila dát polibek,
ale on se jí vysmekl.
„Velmi rád s Vámi pojedu
na projížďku, ale nyní mě omluvte, ještě jsem se nestihl nasnídat, budu na vás
čekat u stájí.“ S těmi slovy opustil místnost, ale neměl v plánu se
jít najít, ale najít Lavrence, přesně věděl, kde bude, Lussil dokázala bát
někdy opravdu zákeřná, musela mu něco udělat.
Lavrenc seděl na jednom z balíků
sena a snažil se zadržet pláč, ale čím víc se o to snažil, tím to bylo horší,
horké slzy si stále utíral do rukávů, a když pak spatřil Sepha jak stojí ve
dveřích chléva, zajíkl se.
„Co se stalo!“ zeptal se
Seph, ale Lavrenc jen zakroutil hlavou a seskočil z balíků. Vydal se pro
zdobené kožené sedlo a přesunul se k jednomu z hnědáků, kterého začal
sedlat. Doufal, že to Sepha přestane bavit a odejde, jak se mýlil.
Stál tam celou dobu, co sedlal
dva koně pro Lussil a pro něj, pak je vyvedl ven před stáj a uvázal.
„Teď už mi konečně
odpovíš?“ chytil jej za ruku a přitáhl k sobě, a i když se mu mladík
snažil vykroutit, nepustil jej.
„Nic to nebylo, nejspíš
jsem si to zasloužil.“ Stále se snažil udržet normální tón hlasu.
Seph se zamračil.
„Ty jsi u mě na smlouvu a
nikdo jiný než já na tebe nesmí vztáhnout ruku, co ti udělala!“ v jeho hlase
byla znát zloba.
Lavrenc se mu ještě
naposledy snažil vysmeknout, ale marně, tak na něj zakřičel: „Dala mi facku, to
chceš slyšet? Byla to jenom facka, nic víc a já jsem si ji zasloužil!“ nechápal
sám sebe, proč tu ženu bránil, nebyl si jistý sám sebou.
Sephův výraz posmutněl,
jednou rukou se přesunul k jeho tváři a pohladil jej.
Z povzdálí to
sledovala žena s nenávistným pohledem v očích, někdo jí chtěl vzít
jejího Sepha a ona to nedovolí. Škaredý úsměšek se jí objevil na rtech a ona se
vydala k té objímající se dvojici.
Jakmile ji Lavrenc spatřil
Sepha od sebe odstrčil a raději si šel po svých.
No dojdu na tvoje stránky či co a vidím nový díl..no já jsem byla tak happy! :D
OdpovědětVymazatLussil se mi vůbec ale vůbec nelíbí! Je to mrcha a určitě ještě něco provede. To je jasné, já to vím. Ona něco posere a já ju budu nenávidět :/ No Seph je tak starostlivý <3
Těším se na další a doufám, že bude taky tak dobrý jako tento :P Už aby to bylo :)
Frux
ááááá, úžasné^^ štve mě, že se Lavrence ještě pořádně nepoddal :D ale ono to přijde časem, žejo?! :D Ta Lussil je svině a vůbec se mi nelíbí :D Doufám, že jí Seph urve hlavu :D těším se na další kapitolu^^
OdpovědětVymazatJop a mimochodem, všimla jsem si, že z tvého dlouhého seznamů pokémonů sis nechala jen některé a posílám ti vzdušná srdíčka, za to že sis mě k nim taky přidala :D Arogato^^
Awww^^ zase se začínám rozplývat :D Hehe, kdybys na mě zapomněla, tak bych ti to neodpustila, ťuňto :D Už ani nevím kolikrát jsem to říkala, ale jsem hrozně ráda, že se ti moje recenze líbí :D Bohužel zatím skoro žádná nová anime nemám, sice bych mohla udělat recenzi na Kimi to boku, a to je tak celý :D mám v záloze jednu doramu a jeden film, ale nic moc :D a neboj, po matuře budu jak divá, nebudu vycházet z baráku a furt budu na něco čumět a psát recenze :D hlavně se těším až se budu moci vrhnout na překlady :D
OdpovědětVymazatáááá, to je prvně, kdy mě někdo nazval jeho múzou :D asi mi z toho naroste ego, takže bacha na mě :D a klidně jí tu hlavu urvy, mě tím akorát potěšíš :D těším se až Lavrence prohlídne ty růžový brejle, protože úplně čekám, že ta jeho Jozefka už bude mít dávno novýho frajera a po něm nevzdechne :D
Hehe.. Tak bych už taky mohla dát vědět, že to tady čtu, co? :D
OdpovědětVymazatDamn it.. Nemám ráda takové zákeřné ženské, které se musí montovat do.. ehm.. slash vztahů. A Lussil vypadá jako jedna z těch horších.. Fakt by mě zajímalo, co má v plánu Lavrencovi, ale to se asi dozvím časem, co? :D A ještě chci říct, že má vskutku zajímavou logiku.. Poručit si snídani na určitý čas a pak se na to vykašlat a spát.. Hm- Zajímavé. Škoda, že mě nikdo snídani neudělá. A když jo a vzbudí mě, tak ho asi nezmlátím, ale ještě ho budu vynášet na rukách, že mám jídlo :DD
Seph.. Seph je prostě Seph (Mimochodem- To jméno se mi šílené líbí :D ). Klasický démonický seme.. :D A tentokrát pro změnu doslova.. :) Jenže tenhle seme se o svého ukeho šíleně krásně stará, i když si to uke sám možná ani neuvědomuje :D A tak nějak doufám, že zabrání Lussil mu něco udělat.. Protože by to bylo.. Hm- Sladké *slint*
Hehe- Teď jdu doufat, že mi to tam hodí normální přezdívku a vyčkávat u toho na další díl :D
Já ženské ve slashi překousnu. Dokonce jich tam bylo i pár, které jsem přímo zbožňovala.. :D To víš- Když ty dva dávala dohromady, tak jsem ji měla ráda.. Když se přisáčkovala k některému z nich, tak to už se mi moc nelíbilo :D
OdpovědětVymazatTomuhle já ještě neříkám dlouhej koment :D Pamatuji si na doby, kdy jsme se ještě s pár dalšíma holkama předháněly v délce komentářů u Minde.. Tam jsem trhala rekordy :D Kekeke :D Teď už jí nepíšu komentáře pro jistotu vůbec :D
No právě že je to jasné, že se tam něco stane :D Tuhle fakt mít ráda nebudu :D Ale Lavrenc to přežije. On je silnej! A Seph ho zachrání! Fajn- Možná si to maluju moc růžově, ale nikdo mi v tom nezabrání! :D
Hehe- No jo- Já se na něj taky budu muset brzo podívat :D A neboj- Mám ještě další film, který skončil dobře.. :D
Tak, já věděla, že to mám číst co nejpozději, abych nemusela dlouho čekat na další díl, ale neodolala sem! =DD
OdpovědětVymazatTo bylo tak krásné, do Sepha sem se naprosto zamilovala, hned bych se k němu šla upsat, ale on by mě asi nechtěl, co? =DD Já nevim, ale přesně si se trefila do mého vkusu, co se semeho týče =.= Jak je na něho hodný =) To je dobře, to je dobře =DD
Ta ženská...brrr...hnusná to osoba, ať už je pryč a dál se může rozvíjet jejich komplikovaný vztah =3 Jestli ona Lavrencovi něco udělá, tak ať si mě nepřeje! 3=D
Rin =3 (Nevím, jak se přihlásit, už sem se sem zaregistrovala jako pravidelný čtenář a stejně pořád nevím =DD )
Provede jí něco drastického? To se mi myslím bude líbit.. :D Kekeke :D Snad přidáš další kapitolku brzo.. :D I když ta drastičnost v ní ještě asi nebude, že? :D Každopádně- Já přežiju ještě i sestru.. :D Když je v pohodě :) Mám v plánu psát nějakou povídku, kde ji bude některý z nich mít :D Kekeke :D
OdpovědětVymazatAle my jsme si nepovídaly o ničem :D My jsme si povídaly o té povídce, kterou jsme komentovaly :D I když- Fajn.. Občas jsem odběhla od tématu :D Ale to dělám normálně, takže.. :)
No regret? :D Fajn- Už vím co budu stahovat.. Mám takový pocit, že jsem se na to chtěla podívat, ale zapomněla jsem na to (think) :D Každopádně- V blízké době mám v plánu napsat ještě jednu recenzi s filmem, který má dobrý konec :D Kekeke :D Ten konec je jediný co si z toho filmu pamatuju :D Jsem se na něj tak nějak dívala nedívala.. :D *měla ho v rohu obrazovky a dělala si co chtěla* :D Ale nad tím koncem se budeš rozplývat.. Beztak :D Jen musíš chvilku počkat a hned to nevypnout :D To byli taky nervy a věty typu "To je debilní konec," "A dál?" :D A dočkala jsem se! Kekeke :D
Ako si to môže Seth užiť (čo z toho má). mám dojem, že aj on sám to berie viac ako povinnosť. A keď niečo robíš len preto, že musíš tak je jasné, že sa nezabávaš.
OdpovědětVymazatA presne tak bola to len facka tak prečo sa rozreval? Je aspoň trochu chlap alebo nie?
Sice ses nepodepsala, ale za tvůj názor rozhodně děkuju :) Ale zase si musíš uvědomit, že všechno má svůj smysl... Navíc, já píšu povídky, řekněme moc romantické a tak podobně, protože v reálu nikdy nic není dokonalé, tak proč ne v povídkách :)
VymazatUž by taky bylo načase, aby se Lavrence poddal :D Každopádně jsem hrooozně moc ráda a nehorázně vděčná za další dílek, tak moc jsem se na něj těšila :D A ta ženská, no bože, je hrozná. tohle mít doma, tak už to zabiju, nesnesla bych to. Nechápu co si o sobě myslí -.-" Grrr :D no, hrozně moc se těším na další dílek ^^
OdpovědětVymazat